Silná žena radí: Jak zvítězit nad přejídáním

Stres, napětí a deprese často vedou do stejnosměrné cesty. K chladničce. Zajednání problémů je běžným tématem nejen žen a ačkoli se vyskytuje poměrně často, zůstává stále v krabičce označené „tabu“. Emoční pojídání zaujalo i autorku nového projektu, která v online prostoru nejen vysvětluje tento pojem, ale odhaluje i vlastní zkušenost s tímto problémem. Česká taneční instruktorka Valerie Baráková si prošla peklem přejídání. Postavila se však na nohy a založila projekt o změně pohledu na svět – Mindset Beast. V rozhovoru pro Pravdu prozradila více o sobě i emočním přejídání.

Na co se zaměřuje váš internetový projekt?

Projekt se zaměřuje na mindset (pohleď na svět) a na to, co všechno se jeho změnou dá vyřešit. Zároveň je mým cílem všechny informace podávat stravitelně, srozumitelně a bez zbytečného dramatu kolem. Téma emočního jídla jsem se rozhodla více rozvíjet jako první, protože jsem v minulosti sama žádnou podobnou, relevantní pomoc neobjevila.

Kdy vás začalo zajímat toto téma?

Už odmalička mě fascinovalo zjišťovat více faktů o tom, jak funguje naše myšlení. O tom, jak jsme každý úplně jiný a také o tom, jak je třeba řešit různé problémy. Pomáhala jsem tak své rodině, přátelům a hlavně sama sobě. Namísto beletrie jsem četla naučnou literaturu o mysli, a to byl můj relax. A vlastně stále také je, a proto bylo jen otázkou času, kdy podobný projekt vznikne a v současnosti se o něm můžete více dozvědět i na stránce www.yourmindsetbeast.com.

Kterým tématům se kromě emočního pojídání ještě věnujete v projektu?

Je toho mnoho. Jednak se snažím více rozvíjet téma emočního pojídání, vytvářet další materiály, abych co nejvíce pomáhala lidem a snažím se dát i fyzickou podobu mé elektronické knize na toto téma. Kromě toho také pracuji na nové knize, která se bude týkat obecných otázek mindsetu, jeho vlivu na náš život a například i mezilidské vztahy. Technicky vlastně není třeba oddělovat mindset, psychiku a mezilidské vztahy. Na to, abychom vyřešili emoční jedení, se musíme zaměřit právě specifickým způsobem na myšlení. Většina lidí bohužel hledá řešení úplně jinde.

Téma emočního jídla je vám blízké, protože jste se s ním osobně setkali. Jak tyto problémy začaly a jak jste je zvládli?

Myslím si, že porucha příjmu potravy nikdy nezačne „sama od sebe“. Vždy pramení z nějakých psychických problémů. Ty mé začaly v rodině. Byla jsem přecitlivělé dítě v ne zcela ideálních rodinných podmínkách. Myslím si, že přestože si z dětství přinášíme do dospělosti nějaké problémy, nikdy bychom to rodině neměli zpětně vyčítat. Přestože nebylo v mé rodině všechno perfektní, jsem si jistá, že moji (a pravděpodobně i vaši rodiče) dělají vždy to nejlepší, co v dané chvíli vědí. Je to spíše na nás, než s tím vším naložíme, tedy jestli nás to položí, nebo ne. Pokud budeme viníky naší aktuální situace hledat v okolí, nezískáme nad našimi problémy plnou kontrolu. A právě díky tomu, že jsem si tohle uvědomila, jsem dokázala zvládnout všechny problémy.

Pojďme konkrétně k tématu emočního pojídání. Jak jej definujeme?

Napovídá to už název. Znamená to, že důvodem toho co jíme není hlad, ale naše emoce. Často proto cítíme neodolatelnou potřebu sníst hodně (většinou nezdravého) jídla. Potom se ale necítíme fyzicky ani psychicky dobře. Tuto naši „eskapádu“ si vyčteme. Může to také přerůst do podoby poruchy příjmu potravy, a to zejména tehdy, když se takovýmto způsobem přejídáme pravidelně, tedy alespoň několikrát do týdne. Často se o tomto problému nikomu nesvěříme, protože se za sebe stydíme. Jedná se tedy o méně „hlasitější“ problém než například anorexie. Když výrazně hubneme, je to podezřelé. Když výrazně přibíráme, každý si řekne, že jsme si jen přestali dávat pozor na linii.

Co je příčinou zajídání problémů?

Příčin je mnoho a často se navzájem prolínají. Ve zkratce tělo vnímá jídlo jako zdroj příjemných pocitů. Ať už kvůli reakcím, které v těle vyvolává, nebo kvůli příjemným vzpomínkám, které jsou s ním spojeny. Snaží se nám tak pomoci vypořádat se s negativními emocemi. Děje se to tak často, že se z toho již stal vzorec automatického chování. Navíc, pokud jsme často ve stresu, máme v těle aktivován „režim bojuj, nebo uteč“. Srdce bije rychleji, svaly se napínají, zorničky se rozšiřují… Tyto tělesné funkce je třeba zásobovat energií. Tělo chce být na tyto situace připraveno. A tak nás nutí dělat si zásoby.

Proč je nebezpečné emoční přejídání a které další problémy může spustit?

Je to individuální, záleží to na každém z nás a na tom, jaké potraviny při záchvatech konzumujeme. Většinou to ale není nic zdravého a je toho příliš mnoho. Dokážete si tedy určitě představit, že naše tělo nám za to nepoděkuje. Projevuje se